Dobrá nálada nakonec panovala celou cestu za krásami jižních Čech.
A to i přesto, že jsme za Prahou získali 30 minut zpoždění a měli jsme obavy, že nám návazný osobní vlak v Táboře ujede. Nakonec byl ale zajištěn jako přípojný vlak a 20 minut na nás počkal (10 minut byla normální přestupní sazba, dalších 20 ta zpožděná).
Výfukovými plyny minimálně poškozená krajina byla jako ukolébavka pro oči. Skutečně jsme museli všichni uznat, že zelená opravdu uklidňuje. Ale nedokázali jsme si zdřímnout, protože jsme byli zvědaví, kdy dorazíme do Bechyně a bude před námi poslední cesta. Autobusem přes Senožaty a Haškovcovu Lhotu do Dobronic u Bechyně.
Při průjezdu Bežerovicemi jsme si byli jisti, že se Bechyně blíží. A také že ano. Následovala totiž Bechyně zastávka a pak nádherný klenbový most přes Lužnici.
V Bechyni jsme si počkali na autobus a hurá do penzionu.
Ten jsme našli hned, pracovník penzionu nám ukázal pokoje a předal klíčky (čtyřlůžkový pokoj já, později Dominika, Lukáš a Radar, dvoulůžkový pokoj Janinka a David). Vybalili jsme nejnutnější oblečení a předměty a padli znaveni do postele. Rozhodnutí, že až se vzbudíme, tak na chvilku skočíme do Lužnice, nakonec padlo, probudili jsme se pozdě odpoledne. A tak jsme se sotva dohrabali k večeři...
