Vesnická idylka byla úplně všude patrná.
Malojamský rybník v horní části obce, za JZD...
Autobus přijíždí ve směru z obce a bude pokračovat dále směr Opařany.
Čekala nás dlouhá cesta, na kterou jsme se ale všichni (tedy alespoň si to myslím) strašně tešili. Snad jen já jsem tušil, do čeho jedeme. Ale naposledy jsem v jižních Čechách trávil dovolenou před deseti lety!
Nakonec i našeho autobusu směřujícího do Bechyně jsme se dočkali. A pan řidič nás nevezl jen jednou, asi na lince jezdil denně. A bylo to příjemné svezení.
Obchodní dům. Spása pro naše nenasytné žaludky. A tak jsme si dokoupili zásoby a pak teprve pokračovali do centra. Hledáte logiku? Tak nehledejte, tady žádná není...
Účastníci si dovolenou opravdu užili. Třeba Janince se splnil dlouholetý sen, svezla se v autíčku...
Konzumace zmrzliny? Byla na denním pořádku, dohromady jsme jí všichni spořádali asi tolik, co na fotografii.
Pohled z prostoru zámku v Bechyni do podhradí.
I Janinka byla pro každou legraci. Tady se třeba snaží mluvit s kamarádkou rybkou v nefunkční kašně. Škoda, že voda netekla. Třeba bychom se zasmáli ještě víc.
A to jídlo: kuchaři si dovedou vyhrát.
Nutné odesílání pohledů: Janinka posílá...
...nu a teď i já. Jako u voleb.
"Letos je po čtyřiceti letech otevřená věž na náměstí, ta podívaná stojí za to," nám doporučovala žena, která prodává na náměstí v obchůdku dárkové zboží.
Ano, vpravo dole je ona prodavačka.
Výhled byl pěkný.
Večer jsme tradičně trávili ve společnosti všech. Před penzionem a s troškou alkoholem.
