Leč sbaleno bylo, tak jsem ráno jen vzal bágl a vyrazil na nádraží, kde jsem měl sraz s Honzou, kamarádem.
S ním jsem (po malém odkladu, kdy se Honza ujišťoval, že má všechno a přitom si nechal sluchátka k mp3 doma) pokračoval až do cíle cesty. Cesta s přestupy Ústí --> Praha Holešovice / Praha hlavní nádraží --> Tábor / Tábor --> Bechyně / Bechyně, autobusové nádraží --> Dobronice u Bechyně proběhla relativně v klidu a my okolo 16:00 dorazili do penzionu.
Cestu jsme si zkracovali různě, došlo i na notebook, ale až ve vlaku z Tábora do Bechyně.
Nicméně hned, jakmile jsem vkročil do pokoje číslo 1 penzionu nosícím jméno U Kaštanu, jsem věděl, že už jedině sem a nikam jinam. Samostatná koupelnička, příjemné ticho a budova téměř u zastávky autobusu. To pro mě byla kritéria, která penzion splnil nad očekávání.
Cesta byla náročná, a tak jsme vybalili a na chvíli zapadli do postelí. Honza si dobrovolně vzal jednolůžko, na mě zbylo letiště. Asi úměra postav. Šli jsme spát v jedenáct, ale protože nás chytil rapl, tedy záchvat smíchu, usnuli jsme někdy ve dvě hodiny ráno!
Jo, a prý děsně chrápu. Ale mě se spalo dobře... :-)
