http://vlcoun.tovara.cz
JIHOČESKÝ SPECIÁL - Výlet do jižních Čech
Dobronice u Bechyně

Při jednom z výletů do Prahy (28.5.2005 - 5.6.2005) jsem se mimo jiné vydal, na pozvání bráchy, na služební cestu do jižních Čech. Už jsem s ním jednou nebo dvakrát na služební cestě se stejným cílem byl, a tak jsem věděl, co mám očekávat. Hodně jsem se na celý den těšil. Bylo půl jedenácté, pátek 3. června a my odjížděli z Prahy.

Mimo firemní záležitosti a posléze oběd v Třeboni jsme se vydali do obce Slověnice, poblíž které je rybník Dvořiště. Tak jsme si na chvíli sedli, pokecali a vykoupali, protože voda v rybníce je poměrně čistá. Následující cesta se už odehrávala na základě mého přání: buďto do Českých Budějovic (kvůli trolejbusům a autobusům, měl jsem i diktafon na hlášení) nebo do míst, kam jsme ještě za dob, kdy jsme bydleli v Praze, jezdili na dovolenou. A kupodivu vyhrála dovolená.

Než jsme se vůbec do obce Dobronice u Bechyně dostali, projížděli jsme samotným městem Bechyně. To mě již dávno upoutávalo v místech, kde město ještě vůbec není: a sice v místě, kde se sbíhá železniční trať s místní silnicí na společný most přes řeku Lužnici, která tudy protéká. Absurdní bylo, že až nyní jsem po mostě konečně viděl projíždět mimo individuální dopravu také zmíněný osobní vlak. Jednalo se o osobní vlak č. 28415 ve směru na Tábor s pravidelným odjezdem v 17:55 z Bechyně.

Krátce po půl sedmé jsme dorazili na místo určení: k dopravní značce s nápisem Dobronice. Dobronice leží na kopci poblíž města Bechyně. První zmínka o obci je již z roku 1222. Je rozdělena na dvě části: na horní a dolní. Horní část byla centrem dění, kde se daly koupit základní potraviny do pozdních večerních hodin a nebo třeba dojít na večeři do hospody. Dolní část byla zase místem, kde se u kiosku u řeky scházeli turisté a návštěvníci kempu.

Okamžitě se mi začaly vybavovat vzpomínky na krásné dny, které jsme v červenci a srpnu trávili na louce u řeky Lužnice poblíž stanu, na okamžiky, kdy jsme společně s dalšími známými zpívali a opékali buřty u táborového ohně... To vše je pryč.

Obec Dobronice u Bechyně totiž postihly v roce 2002 katastrofální povodně, kdy se vzedmutá hladina Lužnice zvedla natolik, že kromě materiálních škod smetla i místa, která budou navždy v mých vzpomínkách. Louka, na které jsme stanovali a pořádali táboráky, je dnes jedno velké neudržované pole plné plevelu. Už není, kdo by se staral. Majitel pozemku (p. Mrzena) zřejmě již tři roky nežije.

Jediný most, který v obci byl, smetla velká voda také v srpnu 2002. Bohužel, když se most utrhl a plul po proudu, smetl s sebou také poměrně hustý les, který obklopoval takovou menší zátoku (výpust vody z mlýna). Chvíli jsem musel tápat v paměti, jak to u toho mostu vypadalo dříve a neustále jsem si říkal, že tam něco chybí. Až brácha mi připomněl, že chybí stromy.

Dost často jsme sedávali u kiosku, který byl přímo pod hradem, který zde stojí. Ještě jasně si pamatuji na malinové, jahodové nebo pomerančové limonády za dvě koruny, které se zde daly kromě piva koupit. I chuť buřtů, které zde prodávali, se mi ještě dnes vybavuje. Když jsem fotil místa, která si dobře pamatuji, tak jsem je nyní nepoznával. Občas mi přeběhl i mráz po zádech.

Vedle kiosku stál věčně nedostavěný větší rodinný dům. Představoval jsem si, že si ho jednou koupím a budu v něm bydlet. Rok po roce jsme doufali, že se něco změní, ale stavba byla neustále oplocena ohyzdným plotem a večer působila jako tajuplný hrad. Stavbu neodnesla ani velká srpnová voda, která to tu celé zpustošila. Ba co víc, zřejmě majitel uplavaného kiosku se rozhodl budovu koupit a v přízemí vybudovat menší hospodu. Místní ji ale nadále říkají kiosek... Dokonce se dům i oplotil pořádným plaňkovým a hezčím plotem a zmizelo tak neestetické pletivo.

Nikdy bych nevěřil, že řeka Lužnice, která Dobronicemi protéká, může způsobit takové škody, jaké způsobila. Na fotografii výše je vyznačená ryska, kam voda v srpnu 2002 na budově sahala. Budova společně s mlýnem, který je naproti, zůstala, ale je zřejmě dlouhodobě neobývaná, i když do ulice i nadále ční vývěska hospody a na okně je nápis, že je v budově je možnost přespání. Vždy poklidná Lužnice, která se i po silných deštích zvedla o neuvěřitelných 15 centimetrů, se najednou zvedla přibližně o 5 metrů!

Patrně ani místní kronika nepamatuje tak vysokou hladinu, jaká v srpnu byla. Ani dnes, skoro měsíc po návštěvě tohoto území nemohu věřit tomu, co Dobronice postihlo. A zřejmě ani mí známí, kteří sem jezdívali s námi.

K obci patří i stejnojmenný hrad. Vznikl patrně ve 14. století. Od roku 1322 byl sídlem vladyckého roku a v roce 1455 přešel do rukou Rožmberků. Roku 1691 se stal majetkem jezuitů, kteří ho do roku 1727 užívali jako letní rezidenci. Po zrušení řádu byl hrad ponechán svému osudu a změnil se ve zříceninu. (čerpáno z Encyklopedie českých hradů, autor: Tomáš Durdík)

Na hradě byla mimo věž i jedna velká místnost se stropem. Dle zmíněné publikace se na hradě nacházely i sklepy, ale dodnes o nich nic nevím a ani netuším, kde by mohly být. Hrad byl rozdělen na dvě části, které byly spojené patrně padacím mostem.

Měl bych zmínit i jez, který je patrný na fotografii mostu. V době slabšího proudu se totiž dal projít téměř suchou nohou, proto na něm často bývávali turisté a návštěvníci kepmu viděni s limonádami. Bylo totiž jednoduché na jez dojít a užívat si krásného počasí, které většinou za naší přítomnosti panovalo.

Tak jako v každé obci, tak i zde mimo samoobsluhu (která byla mimochodem otevřena déle, než obchodní dům v Bechyni) a obecní úřad byla i hospoda. V horní části obce přímo vedle samoobsluhy. Pamatuji si, že zde vařili na tehdejší dobu poměrně slušně. Když byla pouťová sezona, tak přímo před budovou bylo prostranství, kde kolotoče bývaly. I já jednou nebo dvakrát tuto akci pamatuji.

Na budově mě fascinovala také hnízda vlaštovek, kterými bylo přímo obsypáno podkroví střechy.

Bohužel, ale čas byl neúprosný, a tak jsme se museli před půl devátou večer odebrat zpátky ku Praze. Vzpomínky na krásné časy strávené dovolenou jsem si doplnil o vzpomínky současnosti. Časový rozdíl mezi nimi je přes deset let. Přes deset let, kdy jsem neviděl Dobronice. Obec, která bývala každoročně cílem naší rodinné dovolené. Obec, na kterou mi vzpomínky již nikdo nevezme...

Aktualizováno: 21.12.2008
© Filip Vlček 2005 - 2009