Při poslechu anglicky zpívaných písniček Ivetky Bartošové mi však zazvonil telefon. V něm mužský hlas hovořil něco v tom smyslu, že "...projeli jsme kolem nějakého prasečáku. Teď máme vlevo rybník, asi jsme přijeli správně...". Tahle věta od kamaráda mě skutečně probudila a vyburcovala v šílenství, že UŽ JSOU TADY!!!
Paní majitelka penzionu U Kaštanu byla tak laskavá a na jednu noc připravila pokoj, aby se mohli přátelé kde ubytovat.
Vyhlídka z hradu, na který jsme se po nutném osvěžení v parném nedělním odpoledni vydali, stojí skutečně za to. Vstupné v řádech desetikorun je navíc velmi malé na to, jakou krásu z věže, na jejíž vrchol se vystupuje točitým schodištěm, lze shlédnout. Navíc, pokud nejste na věži poprvé, všímáte si pozvolného rozvoje obce na levém břehu Lužnice.
Na snímku nahoře je docela dobře patrná vzdálenost obce od kapličky, která pod působnost Dobronic spadá. A je dobře viditelná i výška, kterou musí obyvatelé dolní části obce zdolat, aby se dostali třeba na autobus.
Krásný výhled, že?
Večer se začalo stmívat, objevily se i červánky. A tehdy jsem volal svojí kamarádce do Police nad Metují, protože měla splín na duši. A snad se zadařilo jej vyhnat. Bohužel v tu chvíli ne na dlouho, a tak snad potěšila i kočička, kterou jsem pro kamarádku nafotil...
Večer jsme se sešli u nás na pokoji a rozhodli, že v pondělí se vydáme do Písku. Opět město, které jsem se rozhodl navštívit oproti loňským ročníkům jaksi navíc. A návštěva se povedla, posuďte sami (klikněte na další den :-))..
