A tak jsme se dostali do Bechyně, kde již byly odstaveny tři osobní vagony pro plánovanou výluku na Bechyňce.
Ano, připletli jsme se do silné výlukové činnosti v oblasti Táborska. Bechyňské výluce jsme se naštěstí de facto vyhnuli, leč výluce v úseku Tábor - Balkova Lhota na trati do Písku jsme padli přímo do náruče. A to končila už v 18.10. A tak jsme odjeli z Tábora asi o 20 minut opožděni. V Balkově Lhotě na nás naštěstí vlak ještě čekal...
Probouzející se Bechyni do nového týdne tak čekala výluka na železnici. Mnohým značně zkomplikovala cestování.
Nicméně do Písku (ne na to pískoviště, tam už pár týdnů nechodím) jsme dorazili téměř dle jízdního řádu. Naštěstí. Tady už na nás čekala parta 2, abychom se spojili a vydali do centra města, které bylo při povodních v srpnu 2002 značně poškozeno.
A protože jsme spoléhali na moje orientační schopnosti, hned jsme se dostali na náměstí. Ne na centrální, jen na Alšovo! No, nicméně hlavní "Velké náměstí" je daleko méně hezčí, než zmiňované Alšovo. I tak je ale pěkné, na můj vkus však až moc zaplněné automobily.
Po nezbytné návštěvě informačního centra jsme se vydali k nábřeží, které díky neobvyklému architektonickému designu jistě utkvělo v paměti mnoha televizním divákům při mimořádných povodňových zpravodajstvích. Ano, hned u nábřeží je totiž věhlasný a známý Kamenný most. Ten při povodních 2002 utrpěl velké škody, leč náročná oprava ho vrátila do původního stavu. Dnes už jen málokdo rozezná, kde byla voda a kde ne.
Klid celého pondělka doplňují kachničky na Otavě, která Pískem protéká.
Honosná stavba naproti barevným domečkům na nábřeží se honosí nápisem KULTURNÍ DŮM.
Návštěvu tak krásného města, jakým Písek dozajista je, jsme museli doplnit i o stravovací zkušenost. A tak jsme okolo poledne navštívili jednu ze zdejších restaurací honosící se názvem U Rudolfa. Cena vzhledem k porci a gurmánského vyžití skvělá. Doporučuji ke zkoušce. A v tak horkém dni jistě osvěží i Kofola, kterou tu čepují.
Na zmiňovaném Velkém náměstí sídlí i budova magistrátu, naproti je pak obchodní dům.
Kromě náměstí jsme se byli podívat i do rozlohou ohromných Palackého sadů. Pokud se sem také vydáte, jistě vás překvapí, že jako první na vás vykoukne socha A. Heyduka. Socha osobnosti, po které jsou sady pojmenovány, je až druhá v pořadí.
Park je to rozlehlý, i s koutkem pro děti. A nejen pro děti, vyřádili jsme se v něm i já s Honzou, když jsme se navzájem fotili, abychom měli nějakou tu památku na dovolenou.
Budova městského divadla v úrovni poloviny Palackého sadů mě iritovala k tomu předvést nějaké to představení. Nu, jediné, co se v závěru dalo použít, je následující fotka:
Uznávám, nic moc. Raději se vraťme ke slibované fotce památníku Františka Palackého.
Vzhledem k příjemného teplému počasí, které po celý dnešek panovalo, byl centrální písecký park v obležení místních obyvatel i turistů. A ani se jim nedivím. Kdybychom nespěchali na poslední vlak, na který navazovaly všechny další spoje do Dobronic, asi bych se také zdržel. Opravdu příjemné prostředí.
Nicméně jízdní řády jsou neúprosné, a tak jsme se svezli reprezentační Regionovou, pak poněkud méně reprezentačním autobusem Karosa z roku nevidím, pak opět vláček a pak opět Karosa, tentokrát již v mnohem lepším technickém stavu. Cestování ovšem bez problémů navazovalo.
Krásný den se naštěstí vydařil.
Cesta naštěstí vzhledem k tématům, které jsme probírali po cestě zpět, již bohužel bez party 2 (ta odjela zpět směrem ku Praze a Mělníku), uběhla velmi rychle. A my zvažovali, kam naposledy...
A jednoznačně zvítězil Týn nad Vltavou. Nu, tedy i s Temelínem, ale ten se nám do programu připletl až ráno, když jsme zjistili, jak kvalitní spojení k němu je...
