Penzion U Kaštanu mě velmi mile překvapil. Možná to bude znít zajímavě, ale nejvíc mě zaujaly obrazy na stěnách a úžasná prostorná koupelna. Z jinak holých pokojů to totiž dělalo velice útulné pokojíky, ze kterých se mi kolikrát ani nechtělo...
Zájemci o více informací naleznou podrobnosti na webu penzionu: www.ukastanu.club111.cz.
Penzion disponuje vlastní restaurací, respektive pizzerií. Co osobně za sebe doporučuji, je výborná domácí sýrová směs. Honza by jistě doporučil domácí utopence. I ty jsem okusil a k těm kupovaným mají hooodně daleko. O úrovni pizz se nebudu vyjadřovat obsáhle. Stačí jen napsat, že mi prostě chutnají... (tohle odněkud znám, zeptám se Milera... :-))
Následovala cesta autobusem na rozcestí, odkud dvacet minut potom jel jiný autobus do Bechyně.
Poslední pohled na silnici vedoucí do obce...
...a hurá domů.
Musel jsem absolvovat menší tlačenici v motoráčku, neboť do prázdného vozu se už v Bechyni narvali důchodci (patrně na nějakém poznávacím turistickém výletu seniorů, většina z nich měla v rukách mapy) a na běžné cestující zbyly jen plošinky u dveří... Ani to mi ale náladu nijak nezkazilo.
Menší komplikace nastaly u vlaku z Českých Budějovic do Prahy. Zahájena byla rekonstrukce táborského nádraží, a tak chvíli trvalo, než jsem našel tu správnou cestu k vlaku. Nicméně vidět svůj vlak přijíždět k nástupišti, ale stát bezradně před zamčenými prosklenými dveřmi není moc příjemný pocit.
Doma je doma, ale U Kaštanu je U Kaštanu...
