Ještě stále výluka: vzhledem k úpravě trolejového vedení v oblasti Sudoměřic u Bechyně bylo nutné na trať nasadit vlaky bez potřeby trolejového vedení. A tak se cestující vezli motorákem řady 810. Nyní relativně v klidu, zítra to bude horší... Ale nebudu předbíhat.
A protože Honza (já taky, ale ne tolik) chtěl na vlastní oči vidět jaderku v Temelíně, vydali jsme se tam. Autobus jel podobně, jako vlak, a tak byl opět čas na malý ranní nákup v bechyňském Tescu. Autobus po příjezdu k Temelínu odjel, my jsme se po zhlédnutí provozní doby infocentra rozhodli jej navštívit a pak rychle klusat na autobus.
Uvnitř je skutečně velká podívaná včetně virtuální prohlídky Jadernou elektrárnou formou trojrozměrného filmu 3D.
Bohužel zde promítané videoklipy nejsou k dispozici na CD, a tak jsme mírně zklamáni odcházeli z informačního střediska.
A protože jsme si mysleli, že máme ještě čas, podívali jsme se do parku u zdejšího Vysokého hrádku, tedy zámečku s informačním střediskem. Park je uměle vytvořený v rámci revitalizace této lokality a je v něm řada značených cest a cestiček.
Ha! Pokud o umělecké foto. Nevyšel... :-)
Výstavba JE Temelín začala v osmdesátých letech a ani v současnosti není plně dokončena.
V průběhu výstavby totiž bylo mnoho věcí redukováno, což mělo za následek průtah stavby až téměř dodnes.
Jak to tak bývá, autobus, který jsme našli, jezdí jen o nedělích a ve svátcích. A na ten se nám opravdu čekat nechtělo. A proto jsme se vydali těch "pár kilometrů" v příjemném počasí a teplotě zhruba 30 stupňů pěšky!
Z těch pár kilometrů se však vyklubalo 7 kilometrů značně kopcovitého terénu, a já v polovině myslel, že padnu! Pití jsem neměl žádné, pot ze mě tekl jako z prasklého ropovodu Družba, a tak jsem byl velice, ale opravdu velice rád, když jsem cirka po hodině spatřil Penny market, ve kterém jsem si mohl zakoupit osvěžující nápoj.
Následoval obídek na nábřeží v místním hotelu s opět velkou porcí za úžasně nízkou cenu a poté návštěva zdejšího krásného muzea.
Tradiční se tu stala výstava loutek či úctyhodně velká sbírka Vltavínů.
Loutkám jsou věnovány rozsáhlé prostory muzea, zmínka tu padá i o Spejblovi a Hurvínkovi.
Večer jsme se rozloučili s vedením a obsluhou penzionu U Kaštanu, který se o nás po celou dobu pečlivě staral.
Paní Majka, Honza, paní Mírka a já... / foceno 29.8.2008
Dokonce jsme si hodně dobře popovídali mimo jiné s jednou fajn ženou zdejší obsluhy. Má cosi společného nejen s bývalým penzionem U Jezu, ale i s Ústím nad Labem. Ale to je čistě soukromá záležitost a na tyhle stránky rozhodně nepatří.
ZDRAVÍM TOUTO FORMOU CELÝ PENZION U KAŠTANU A TĚŠÍM SE UŽ BRZY NA VÁS!!!
Bohužel, je to součást každoroční dovolené, ale blíží se odjezd. Standardně jsme nemohli usnout, protože jsme si stále povídali. Leč se to okolo půlnoci skutečně podařilo. Plný hodně krásných vzpomínek jsem usnul i já...
